Křížová cesta

Křížová cesta nad Chudčicemi je účelová kulturní památka, zapsaná v seznamu nemovitostí kulturních památek okresu Brno-venkov, pod registračním číslem 0722.

Cesta začíná nad jižní částí obce, na okraji Sadu osvobození, založeného v .r. 1938 při příležitosti oslav 20.výročí Československé republiky. Stoupá mírně do kopce kaštanovým stromořadím k okraji lesa. Pak se zvedá lesem prudčeji k návrší, zvanému U tří křížů.
Čtrnáct zděných kapliček má pořadová čísla 0722/1 - 0722/14.
Zastavení č.1-4 leží na katastru obce Chudčice, zastavení č.5-14 jsou již v lese.
Jako vlastník jsou uvedeny Jihomoravské státní lesy, Lesní závod Kuřim (kat.území města Brna,městská část Kníničky).

Popis kapliček

Jde o 14 zastavení (kapliček) zděných z cihel, krytých omítkou, se sedlovou střechou.
Krytina je zděná, s asfaltovou izolací. Tato drobná architektura stojí na obdelníkovém půdorysu, je členěná náročnými pilastry, vystupujícími obdelníkovými zrcadly, v hrubé omítce, s hlavicí, nesoucí silně vyloženou, zalamovanou,profilovanou,podstřešní římsu.
Přední strana je prolomená dlouhým výklenkem, s půlkruhovým, nebo hrotovým záklenkem. Střecha nese na vrcholu křížek.

Slohové zařazení - pozdně barokní
Vznik - 1856

Autor projektu

arch.Eduard Svoboda - bydlící ve Vev. Bítýšce, v Brně,chudčický rodák. Stavěl brněnský Besední dům. Zemřel v Brně r.1886.

Historie

Poutníci vykonávající pobožnost křížové cesty dnes končí obřad motlidbou u tří kamenných křížů, postavených na místě zetlelých dřevěných křížů, nákladem manželů Perkových z Chudčic roku 1902. Pak poutníci sestupují po východním svahu kopce do údolí, ke studánce, kde se občerstvují vodou z lesního pramene. Nad pramenem je vodní kaple podobné architektury jako kapličky křížové cesty. Spolu s roubenou studánkou ji nechal postavit v roce 1856 majitel hlavního mlýna ve Veverské Bítýšce, Josef Kotovitz.
Místo v lese U Tří Křížů je památné kdysi tu stával malý kostelík ,zrušený a zbouraný z rozkazu císaře Josefa II. roku 1784.

Rostislav Vermouzek v knize Čebín o kostelíku píše na straně 50:

Císař Josef II. nezasahoval svými dekrety jen do života poddaných a do práv vrchnosti, ale i do církevních záležitostí. Zrušil četné kláštery, mezi nimi i klášter Porta coeli v Tišnově. Rušil také kostely, které nestály v obcích. Tento osud postihl také prastarý kostelík sv.Klimenta u Lipůvky a kostel čebínské farnosti, stojící v katastru obce Chudčice. Později byly na místě kde stával postaveny 3 dřevěné kříže a místu se říká U tří křížů. Při cestě, která sem vedla od Chudčic byla někdy v minulém století vybudována řada kapliček - Křížová cesta.

 Lesní vodní pramen

Nejslavnější dobu prožíval kostelík u Chudčic v baroku. Přicházela sem četná procesí z širokého okolí. Věřící přitahovala ke kostelíku zbožnost a víra, že zde mohou nabýt ztraceného zdraví.... Údaje o léčivých účincích zdejšího pramene nebyly zcela neopodstatněné. Při geologickém průzkumu oblasti kolem Tří křížů bylo zjištěno, že voda je mírně radioaktivní, tedy léčivá. Chudčický kronikář Julius Vítkovič píše v prvním díle Kroniky následující: "rozkaz císaře Josefa II. z roku 1784, aby polní kaple byly zrušeny a zbourány, postihl i kapli sv.Kříže nad Chudčicemi. Stavivo z ní bylo rozprodáno. Nejvíce chudčickým občanům. Jmění kaple v obnosu 1395 zlatých bylo prostavěno ve věži farního kostela ve Veverské Bítýšce (Jmění bylo zřejmě svěřeno veverské vrchnosti). Roku 1784 vypůjčil farář Fridl ze jmění kaple sv.Kříže nad Chudčicemi 131 zlatých.Wolny v cirkevní topografii udává, že jmění kaple sv.Kříže v částce1395 zlatých bylo vynaloženo na stavbu kostela. Údaj o 131 zlatých je převzat z knihy Paměti panství Veverského. Tam se také nachází údaj, že bítešští sousedé požádali pana hraběte, aby svolil, "by dluh 600 zlatých na kostel udělaný, byl vzat ze jmění kaple sv.Kříže". Autorem pamětí je Karel Eichler,farář ve Veverské Bítýšce (vydání 1891).

SOCHA PANNY MARIE BOLESTNÉ
(Jižní Morava,druhá čtvrtina 15.století)

Plastika vzadu vyhloubená,dřevo(lípa), výška 103 cm,obnovená polychromie, chybí cíp pláště dole pod nohama Krista, několik velkých prasklin v masivu(na rukou a hrudi Krista),na levém koleně Marie vsazena patrně novější část dřeva a další drobnější poškození. Socha panny Marie Bolestné, která byla původně na oltáři kostelíku, koupil Slezák z Čebína a daroval ji do kostela v Čebíně. Roku 1999 byla tato socha přemístěna do depositu Moravské galerie v Brně, kde je uložena pod názvem Pieta z Čebína.

Z kroniky Karla Eichlera

Poutní místa a milostivé obrazy na Moravě a v rakouském Slezsku. Část dějepravná a popisná. Část první, Brno 1887, s. 185–201
(ThDr. Karel Eichler [1845-1918], farář ve Veverské Bítýšce)

ZPRÁVY AŽ DO ROKU 1784.

 Vodní kaple

Počátky tohoto místa poutního jsou zahaleny v nejistotu. Nelze určiti, kdy založeno bylo. Pověsti vypravují, že vystavěna byla v těch místech kaple hned tehdy, když se počalo křesťanství v zemi šířiti. Později prý byla od nepřátelských Uhrů sbořena, po delším však čase zase ze dřeva znovuzbudována a od sv. Hyacintha, žáka svatého Dominika, na počátku 13. století vysvěcena. Nejstarší spolehlivá zpráva o místě tom zapsána jest v domácím protokolu fary Veversko-Bytyšské, ku které Chudčice jakož i Sentice od r. 1684–1707 přiděleny byly, nemajíce v Čebíně, kam by byly příslušely, vlastního duchovního správce.

Tehdy byl farářem Veversko-Bytyšským výtečný v každém ohledu muž, Valentin Jestřabský,*) pečlivý otec chudých, zbožný a horlivý kněz i pilný spisovatel a od něho pocházejí zprávy, které nám sdělují, že u Těch křížů stávala kaple sv. kříže. Čtěmež jeho zápisky:
„Popis kaple sv. kříže na kopci nad dědinou Chudčicemi na panství Veverském stojící, kdysi poutěmi, zbožností lidu, milostmi zázraků proslulé – jak zřejmo jest ze všeobecné pověsti a ústního předků podání –, která z týchže příčin nyní od r. 1686 počíná nového nabývati jména a věhlasu.

O POČÁTKU A STÁŘÍ KAPLE

Kaple, vůbec sv. kříže zvaná, jest stará, celá dřevěná, stavby jednoduché, na kopci dosti vysokém nad dědinou Chudčicemi na panství Veverském v lesích vystavená. Dřívější obyvatelé Chudčic nechtěli ji na tom, kde stojí, kopci stavěti, nýbrž asi v tom místě, kde nyní obecní pastoušky jsou, a koupili a připravili dřevo a jiné potřebné věci. Avšak ejhle! když vystavěli nějakou čásť a na druhý den přišli v díle pokračovat, nenašli ani co bylo hotovo, ani ostatní stavivo. A když byli po delší dobu zmizelé předměty marně hledali, domnívali se, že není vůlí Boží, aby co budovali, a tak ustali od díla a upustili od svého úmyslu. Po několika nedělích jeden z nich vystoupil na kopec, a to dříví a jiné stavivo všechno tam nalezl i poznal a ihned jiným o tom zvěstoval; kteřížto přesvědšivše se o divu, soudili z něho, že je vůlí Boží, aby stavěli tam, což také učinili, z téhož staviva tam přenešeného. To vypravovali mi staří obyvatelé z Chudčic r. 1682, když jsem po původu kaple pátral, že to slýchali o předků svých. Od toho času posvátné kapli přibývalo pověsti a ozdobnosti.

Stáří jejího dozvěděti jsem se nemohl, avšak starožitnosť dokazují poněkud nemnohé podpisy poutníků, které na bývalém hlavním oltáři, nyní na pravé straně v kapli stojícím, červenou křídou latinskou řečí napsány jsou: „Na tomto místě byl Jan Trnka z Brodu r. 1542.” a druhý takový podpis: „Zde v nejhlubší úctě prodleli Albert Lobec a Anna, z Bytyšky, r. 1553.” A také na hlavním oltáři je kámen mramorový bílý, na němž dlátem vytesáno jest ve třech řadách starými písmenami toto:
Anno Domini MCCCCLI (Léta Páně 1451).
Bohuslaus de Lomnitz (Bohuslav z Lomnice.)

POLOHA MÍSTA

 Kaplička

Na kopci jest poloha příjemná, lesy se všech stran obklíčená a nikoho není, kdo by si v ní neliboval. Neboť vystupující na horu, jakmile vzhlédnou posvátnou kapli, útěchou jakousi prodchnuti a ku zbožnosti pohnuti bývají. Stojí také dub velmi letitý a objemný před kaplí na straně východní, o němž je zjištěno, že se z něho prýštila šťáva červená, krvi podobná, kterou šťávu jsem já od r. 1664 po několik let vídal. Nyní téci přestala.

Pod dubem bývala zahrádka jednoduchým plotem ohraděná. Měli ji v uctivosti tak, že bylo zakázáno nohami po ní šlapati i dětem, modlívali se však v ní poutníci. Ač docela zanikla, přece slyšel jsem o ní věci podivuhodné. R. 1687 dal jsem ji obnoviti. Proč však dřívější byla ctěna nemohl jsem se dozvěděti, a tak jsem se domníval, že se tam snad stal nějaký div nebo zjevení.

DOBRODINÍ ČILY UZDRAVENÍ NEMOCÍ ZÁZRAKŮM PODOBNÁ

1. Proti zimnicím na tom místě jest prý lék nejjistější, jestliže trpící tam přijsou nebo slib učiní. Několik příkladů uvésti mohu.


2. Podobně z jiných nemocí bývají tam prosící vyléčeni. Vypravoval mi před časy p. Petr Kotovic, měšťan a kupec Tišnovský (jenž již umřel), že dceruška jeho velmi nemocná, když tam byla donešena, uzdravila se; začež Petr pěkné dárky na ono místo poslal, které tam dosud se nalezají.

Jan Niuxa, sládek kláštera Tišnovského, dlouho nemocný, navštíviv ono místo ozdravěl; dcera jeho nyní v Bytyšce je provdána.

Jiří Picka, také Koryčanem nazývaný (již zemřelý) z těžké nemoci tam najednou se pozdravil, když byl Boha pokorně za zdraví vzýval.

Léta Páně asi 1687 slib k tomu místu učinivši Její Jasnosť paní Fargačová, baronka (tit.) z nemoci smrtelné vyvázla; kteráž pak na znamení dobré a vděčné mysli mimo značný obnos peněz sama osobně kapli té obětovala kalich s patenou, celý vnitř i vně pozlacený, díla pěkného a ceny 50 zl. – Také pan z Hoffernů, královský fiskus moravský, učiniv slib r. 1705 ku kapli na smrtelné posteli, uzdravil se. – Jan Novotný, představený hradu Veveří r. 1691 s manželkou v nemoci úlevy pocítili ten den, který dali v kapli mši svatou sloužiti.


3. I slepí tam zraku nabyli, jako: jistý mladík z Uher; pak Anna, manželka Jana Pochvalovského, toho času myslivce Lažaneckého, jednoho oka v lese udeřeného zrak zase dosáhla; po těch Vít, soukenník Tišnovský, na stará léta naprosto osleplý, zde vykonav pobožnosť prohlédl, že bez vůdce vrátil se domů.

4. Větší věci pak se tam udály, jak jsem doslechl, totiž: otec svrchu jmenovaného Jiřího Picky slyšel na slavnosť sv. kříže v kapli andělský zpěv a Lukáš Hájek z Rozdrojovic na Narození Páně, když ku kapli přišel, ač byla zavřena, viděl prý v ní sloužiti slavnou mši sv. a slyšel prý v ní přelíbezný zpěv doprovázený troubami a bubny, a celý tím ustrašený prý zbaven byl sil, že padl a zůstal ležeti, až se slavnosť skončila.

5. Tyto vybranější případy zaznamenal jsem na památku, vynechav méně důležité, jako: o důst. p. Janu Jakubu Ježkovi, faráři Střelickém; o mé příbuzné Juditě; o p. Janu Jiřím Stiglmeyerovi, druhdy hejtmanu Veverském; o jisté panně z Brna, která slibem ku kapli učiněným osvobozena byla od padoucnice; o Matouši Kozlovi.

ZPRÁVY Z NAŠEHO STOLETÍ (19.století)

 První kaplička

Ze století našeho sdělujeme tyto zprávy, jichž se nám částečně dostalo od správce Veverského Fr. Stefana, Jana Matouška, učitele Chudčického, a Edvarda Mühlbachra, občana tamějšího.

Když kříže na kopci setlely, dal baron Jan Fr. Mundy, majitel Veveří, 18. srpna 1825 farnímu úřadu v Čebíně revers, že dva z těch křížů na vlastní útraty zbuduje a že je i nadále v pořádku udržovati bude.

Dne 16. května 1827 dala obec Chudčická revers, že „onen (třetí) na cestě stežné k Veverskému zámku před les (to jest na onom místě, kde před časy ona kaple sv. kříže stála) postavený velký kříž dřevěný s plechovou figurou (a sice na pravo podle oněch dvou od barona Mundyho reversem ujištěných) vždy zachovají a kdyby časem zajíti nebo nějakou zkázu utrpěti měl, zase na to místo ku všeobecné pobožnosti nový na obecní útraty postaviti dají.”

Od té doby zůstalo vše při starém, jen že se poutě, které od zákazu císaře Josefa II. ochably, zase rozmnožovaly. Hojná ta návštěva a zbožnosť poutníků, z nichž mnozí po kolenou lezli okolo křížů, vzbudily v manželích Josefovi a Kateřině Stoupencových z Chudčic č. 17 dosud žijících zásližnou myšlénku, aby dali na své útraty od Hráze (u bývalého rybníka), kde několik domků k Chudčicím příslušících sojí, až na horu ke třem křížům poříditi křížovou cestu. Když se s úmyslem svým pronesli, zalíbil se i jiným občanům Chudčickým, tak že se o 14 zastavení 14 majitelů gruntů rozdělilo a každý jedno postaviti chtěl. Tím bylo umožněno, že místo zamýšlených pouhých dubových sloupů s obrázky, mohla vyvedena býti křížová cesta o zděných kapličkách. Veversko-Bytyšský stavitel, Eduard Svoboda, rodák Chudčický (týž, jenž později přesídliv se do Brna, stavěl Besední dům, a r. 1886 v Brně zemřel) udělal nákres k štacím a r. 1856 z jara s prací počato; obrázky vymaloval Jos. Pallas z Vev. Bytyšky. Když pak bylo vše hotovo, vysvěcena po žních Křížová cesta od Čebínského faráře, Ježkovského, za ohromného návalu okolního i vzdáleného lidu.

Vrchnosť Veverská ochotně dovolila ty kapličky, jež většinou v lese panském stojí, tam zbudovat a lesní příručí z Veveří, Opolecký, jenž se záslužného díla též vřele ujímal, dal lesem prosekati širší a rovnější cestu, a na hoře místo kolem sv. křížů urovnati, rozšířiti a kaštany vysázeti. Ač vše děláno spojenými silami, přece hlavní zásluha zůstala manželům Stoupencovým jak pojatím plánu tak největšími peněžitými oběťmi.

Domovní čísla v Chudčicích, jichž majitelé převzali vystavění a vydržování křížové cesty, jsou počínaje od prvního zastavení do 14. – následující: č. 56, 9, 15, 16, 21, 20, 24, 30, 25, 8, 7, 17, 10, 18. – Každé číslo tedy stará se o svou jednu kapličku.

STUDÁNKA

Týž rok 1856, kdy křížová cesta byla vyvedena, vystavěl majitel „dolního mlýna” Veversko-Bytyšského, Josef Kotovic, kapličku nad pramenem výborné vody, ve žlebě, jenž táhne se skoro souběžně s křížovou cestou. Do kapličky dal obraz P. Marie Pomocnice; pod ní je vyzděna studně. Kotovic tak učinil z vděčnosti k Bohu za tak vzácnou vodu, neboť on sám jiné nepil až do své smrti. Zemřel dne 14. dubna 1862 v stáří 79 let zachladiv se při jarní povodni. – Také se vypravuje, že prý se tam zjevila P. Maria.

POUTNÍCI

Poutníci navštěvují sv. Tři Kříže po celé léto. Přicházejí buď schválně k nim, anebo se stavují u nich na pouti své na Vranov a jinam, aby tu vykonali pobožnosť křížové cesty. Kteří pouze sem putují, podívají se vždy také dolů ku kapličce P. Marie se studánkou; kteří zde se stavují jen jako na průchodné stanici, jdou od třech křížů hned dále do hor.

K vodě ve studánce mají vším právem velkou důvěru.

Ač i ve všední dny mnoho a mnoho processí se dostavuje, přece hlavní návštěva je na neděle a svátky, kdy les se lidem domácím o cizím téměř hemží a zpěv se stráně daleko se rozléhá.